Jsem zpět.

Trvalo to přesně 3 měsíce, co jsem to vydržela. Nemít blog.

Popravdě jsem ani netušila, jak těžký to může být a čím víc jsem měla potřebu něco napsat, tím to bylo horší. Najednou už jsem neměla to místo, kde ze sebe všechny ty pocity (ne)jistoty a (ne)štěstí můžu sdílet.

A tak jsem se teď ocitla tady.

Nemůžu říct, že bych, že bych teď začínala od nuly, každopádně jiný to určitě je. Ono získat zpátky Travel with love nejde, protože už si ho koupil někdo jiný. A stejně tak nemožný je tohle jméno použít kdekoliv jinde než na Wordpressu, protože světe div se, je to celkem oblíbený a používaný spojení. Mimochodem hip hip hura, žádný porno na mé staré doméně není tam není.

No každopádně vymyslet název blogu není úplně lehký a jakožto ne moc kreativní jedinec jsem tam mohla leda tak použít svoje jméno, takže tadá!

Popravdě tu teď sedím a přemýšlím, jak to celé uvést, protože i když to byly jen tři měsíce, změnilo se toho zase strašně moc.

Třeba to, že už zase nejsem doma. Už jsem se zase přestěhovala a tentokrát do Rumunska. No jo. Asi si teď říkáte, že "cože?!", ale opravdu je to tak. Až do konce roku je Bukurešť mým domovem. A až do konce roku tak s vámi můžu sdílet slasti a strasti života s cirkusákama. Tím pojmenováním nechci nikoho urazit, to bych si nedovolila, ale je to takový krycí název, protože co si budem. Ono to tu všechno takový dost cirkusácky zpovykaný je.

Jak jsem se sem dostala nechám asi zase někdy na příště.

Teď chci prostě jen vyzkoušet, jestli to funguje. Jestli jste na mě ještě úplně nezapomněli.

Taky jsem začala dávat dohromady celý minulý blog. Čtu poctivě od začátku každý článek, abych to mohla později použít v nějaké přijatelné formě pro veřejnost. A někdy se opravdu divím, co jsem byla schopná napsat. Spíš ty články na začátku jsou opravdu chuťovka.. jak po gramatické tak i obsahové stránce. Troufám to nazvat "trochu ostuda". Ale co už. Jednou jsem taková byla a dostalo mě to kam mě to dostalo (rozumějte tím třeba k vám) a nelituji jediného slovíčka. Snažím se do těch článků zasahovat minimálně, aby to bylo opravdu autentické a bylo pak vidět, kam mě ty dva roky v Americe posunuly. Nakonec až do Rumunska. :D

To je pro dnešek všechno. Už teď se mi z té euforie, že zase kliknu na "publikovat" točí hlava. Dejte mi vědět, jestli jste rádi, že tu jsem zase s vámi. :)

Mějte se krásně.

Z Bukurešti posílá pozdravy vaše houdička

p.s.
Jsem si vědoma, že i tenhle blog bude vypadat ze začátku jako cirkus, než se naučím používat Blogger, ale slibuju, že se budu minimálně snažit, aby to časem vypadalo líp!